Jak vzájemně sladit vztahy v manželství

Odjakživa jsem snílek a velice naivně smýšlející člověk, takže jsem vždy věřila, že pokud potkáte svou spřízněnou duši, druhou půlku Vás, ideálního partnera, manžela, otce Vašich dětí, není potřeba se složitě nad ničím dohadovat ani se příliš slaďovat.

Do velké míry, se mi zrovinka v tomto ohledu, moje představy splnily.

S manželem máme od samotného začátku taková tři hesla pro absolutní konsensus v rámci společné komunikace.

Jedním z nich je 2468, což znamená, že řekneme nebo napíšeme ve stejný moment totéž, co ten druhý (musím přiznat, že se nám to stává opravdu často).

Druhým je ,,Kdo by to byl řekl“, což znamená náš neutuchající údiv nad tím, že jsme se potkali a počkali si na sebe, že vše funguje a je nám spolu prostě moc krásně.

Třetí heslo si nechám sama pro sebe 🙂

Je mi jasné, že jsem sice vdaná, ale zároveň velmi krátce a po opravdu krátké době chození, takže jsem stále hodně zamilovaná.
Ono je ale něco jiného randit s někým a vidět se na hodinku třikrát týdně, nebo s někým bydlet. My dva jsme se od sebe neodloučili, na příliš dlouhou chvíli, od našeho prvního randícího dne. Hned druhý den mi manžel daroval klíče od bytu a začali jsme spolu okamžitě bydlet.

Naše zásada na kterou jsme si oba v předchozích vztazích přišli je, být k sobě za všech okolností upřímní a nic v sobě nedusit a nenechat probublávat jako sopečnou lávu s možnou erupcí. Díky tomu se nám žije spolu uvolněně, radostně, upřímně a opravdově a pokud už dojde k nějakým nesrovnalostem, trápením či nedorozuměním, okamžitě jsme schopní si vše vyříkat.

Za tuto vlastnost jsem manželovi neskonale vděčná, protože ne každý muž je ochotný naslouchat a ihned schopný reflektovat jak mé, tak své chování a povídat si o prožitcích, náladách či svých představách.

Důležité je také to, že naším společným základním kamenem vztahu, bylo absolutní přesvědčení z obou stran, že se chceme vzít a mít děti.
Takto důležitá témata a rozhodnutí, která tak nevyžadují dále rozbroje, dohady, nepochopení či příliš velké kompromisy, opravdu předurčují, podle mého názoru, vztah k dobrému pokračování.

Samozřejmě, že s příchodem dětí přijdou a budou nastávat i složitější témata, větší kompromisy, nevyspalosti, rozmrzelost, delší čas strávený s nimi na úkor našeho manželského soužití, ale budeme vytvářet společnými silami rodinu, nový celek, spoluutvářet z dětí nové samostatně fungující a smýšlející bytosti zahrnuté naší láskou, a to má za mě v životě skutečně jediný opravdový smysl.

Je pro mě stále zázrak, že jsem potkala někoho, kdo to má stejně a přála bych tak skvělého manžela úplně každé ženě…